Co všechno se může odehrávat doma?

Hádky rodičů

Rodiče se hádají. Zvyšují hlas, pokřikují na sebe, jeden se snaží překřičet druhého. Není ti to příjemné a přemýšlíš, co s tím (to je v pořádku, protože uprostřed hádek by nebylo příjemně asi nikomu). Když se dospělí občas pohádají, je to normální a patří to k životu. Samozřejmě je důležité, aby se to nedělo moc často a nikomu v rodině se neublížilo. Pokud  se rodiče hádají často, hodně a tebe to trápí, je důležité si o tom s rodiči či alespoň jedním z rodičů promluvit. Řekni mu, co ti běží hlavou, když se před tebou hádají, jaké máš pocity a jak se cítíš.

Nechci k jednomu z rodičů

Rodiče se rozvádějí nebo se již rozvedli, případně se domluvili, že už spolu nebudou bydlet. Oba však stojí o to, abys s nimi byl v kontaktu a mohli jste se vídat, scházet a třeba si telefonovat. Záleží jim na tobě a mají o tebe zájem. Dohodli se, že jednou za čas budeš na návštěvě u druhého rodiče. Ty k němu však nechceš jet, možná máš obavy, možná se cítíš nejistý, nevíš, jaké to bude, co budete dělat; raději bys zůstal doma nebo šel s kamarády ven. Je pochopitelné, že pro každého je to velká změna, nová situace. To je zcela v pořádku. Je možné, že i tobě se nechce, to se může stát. Takovou či obdobnou situaci pravidelně zažívá velký počet dětí. Proto je moc důležité, abys o tom mluvil s někým, komu věříš, popsal, jak se cítíš, jak ti je s mámou a jak ti je s tátou a co se vlastně děje, že k některému z rodičů nechceš.

Domácí násilí

Táta někdy mámu uhodí, někdy vidíš, že se máma tátovy reakce bojí. Možná se tě snaží chránit, nebo se třeba tak bojí, že ani neví, co dělat. Někdy může naopak máma uhodit tátu. Není v pořádku, když muž bije ženu, nebo když žena bije muže. Může se však stát, že budeš něčeho takového svědkem, že uvidíš, jak se tvůj rodič hodně bojí reakce a zloby druhého rodiče. Nemusí dojít přímo k fyzickému násilí, třeba vše běží na úrovni slov, kdy je jednomu rodiči vyhrožováno. Takové chování není opravdu v pořádku. Slabší rodič často neví, jak reagovat, je v nové situaci, může si některé věci sám dávat za vinu, i když to jeho vina není. I ty se můžeš cítit jako ten, kdo hádky rodičů zavinil, zejména když se hádají kvůli něčemu, co s tebou souvisí. Hádky rodičů nejsou tvoje vina.

V první řadě je důležité tvoje bezpečí. Pokud se něco takového děje, je dobré odejít někam stranou, třeba do vedlejšího pokoje nebo na chodbu, a neprovokovat rodiče k dalšímu hněvu a útoku. Ty nemáš zodpovědnost za to, že takto jeden rodič ubližuje druhému. Naopak je povinností rodičů chránit tebe, aby se ti nic nestalo. Pokud se u tebe doma něco takového děje – vidíš, že jeden z rodičů má strach z druhého rodiče, je zcela v pořádku si o situaci doma promluvit s někým, komu věříš (někdo z rodiny nebo školy – babička, strejda, učitel, školní psycholog, případně rodič tvého kamaráda).

Nezajímají se o mě?

Rodiče na tebe nemají čas. Když jim říkáš své zážitky, nebo se jim svěřuješ se svým trápením, máš možná pocit, že tě ani nevnímají. Někdy ti to mohou přímo říkat větami jako „dej mi pokoj“, „teď nemám čas“. Někdy se nám může zdát, že pro rodiče je důležitější především práce nebo jiné aktivity. Ať to tak je nebo ne, stejně důležité je i to, jak to cítíš ty. Pokud máš pocit, že se o tebe rodiče nezajímají, je důležité jim o tom říct, nebo si o tom promluvit s někým jiným. Ze zkušenosti víme, že sdílení trápení mnohdy může pomoci celou nepříjemnou situaci vyřešit nebo přispět ke zlepšení.

Rozvod se vším všudy

Určitě máš kamarády, kterým se taky rozvedli rodiče. Podle statistik by to mohla být až půlka z nich. Ale tady jde přece o tvoje rodiče! Když se rodiče rozejdou, nemusí to znamenat, že rodině bude hůř, mnohdy to může být právě naopak, zejména pokud se tvoji rodiče hodně hádali. Lepší by samozřejmě bylo, aby byli všichni pohromadě šťastní, ale důležitější nakonec je, aby to dobře fungovalo. Důležitější než to, jak rodina vypadá, je to, jak funguje. Všichni by měli zapojit síly, abyste dál dokázali fungovat a komunikovat. Je třeba se dohodnout a domluvit, a to by měli udělat hlavně rodiče.

Musím si vybrat?

Rodiče se rozešli a ty nevíš, u kterého z nich budeš? Chtěl bys zůstat s oběma? Nebo se s jedním z nich necítíš dobře? Možná to taky u jednoho z nich funguje jinak než u druhého, pro tebe je to matoucí a nesrozumitelné. I když spolu rodiče nechtějí být, tebe mají určitě pořád rádi, někdy můžou ale úplně zapomenout, že jsi ještě dítě, a to ty až do svých 18 let jsi. Nemusíš řešit problémy dospělých a oni by tě neměli nutit si mezi nimi „vybírat“. Ve chvíli, kdy ti s rodiči není dobře, nebo se ti něco nelíbí, máš právo, aby se tě někdo zastal nebo ti pomohl, neměl bys na to být sám. Můžeš jim nebo někomu blízkému připomenout, že jsi ještě dítě a máš právo na své dětství a ochranu před nadměrnými starostmi.

Předávání

Může se stát, že jsi dlouho neviděl tátu nebo mámu a jim se po tobě stýská, chtějí ti třeba jenom něco říct nebo tě vidět. Stejně tak se tobě může stýskat po jednom z nich nebo je třeba, vůbec vidět nechceš, v každém případě je to pro tebe těžké. Některým věcem ve svém věku ještě možná úplně nerozumíš, tím spíš když si v nich nerozumí ani dospělí, a pak se hádají anebo spolu vůbec nemluví. Někteří rodiče se pohádají skoro pokaždé, když se potkají, třeba i v té krátké chvilce, když si tě předávají. Možná se hádají právě o to, kdy tě rodič přivede domů, jak si tě zase předají, možná se dohadují o nějakých dřívějších věcech.  Pokud se to děje i tobě, je důležité, aby sis o tom s někým promluvil; s rodiči, s jinou dospělou osobou, s paní učitelkou, výchovným poradcem aj. Nemusíš se toho bát, v takové situaci je na prvním místě tvoje bezpečí a dobrý pocit.

Úmrtí v rodině

Když zemře člověk, kterého máme rádi, je to vždy těžká situace. Může se ti stýskat a být ti hodně smutno a můžeš mít i různé nové pocity, které ti nejsou vůbec příjemné. Změní se ve tvém životě něco takového, že cítíš, že vlastně nic necítíš? Nepřemýšlet nad tím tě zaměstnává natolik, že nad tím vlastně pořád přemýšlíš? Když někdo zemře, už se nikdy nevrátí, proto jedna z věcí, se kterou se budeš potýkat, bude vyrovnat se s nevratnou ztrátou a se svými pocity. Právě v těchto chvílích je důležitá blízkost jiného člověka, možnost svěřit se, promluvit si o celé situaci. Důležité pro tebe může být i společné vzpomínání na blízkého člověka, který zemřel, společná účast na pohřbu, vzájemná podpora.

Co s tím?

Přijď k nám….

V našem Dětském krizovém centru jsme tu pro tebe, aby ses s tím mohl svěřit a probrat vše, co potřebuješ. Můžeš využít našich služeb a přijít přímo k nám do zařízení, a to i bez rodičů. Dokonce nemusíš uvádět svoje jméno, záleží to jen na tobě, jestli by ti bylo příjemnější říct např. jen přezdívku.  Jsme tu pro tebe každé úterý, středu a čtvrtek od 16 h do 18 h (okamžitá krizová pomoc). Nejpozději přijď do 17 h, abychom měli na sebe dostatek času. Pokud by se ti hodil nějaký přesný čas a den, napiš nám a můžeme se domluvit předem. Nebudeš nic platit, služba je bezplatná.

Všechny kontakty včetně mapky najdeš zde

Zvaž, zda by nebylo vhodné, aby tě někdo doprovodil, např. kamarád, který ti dodá odvahu.

Přijď s jakoukoliv starostí, kterou máš!

Nebo se nám ozvi se na Linku důvěry Dětského krizového centra

Naši pracovníci jsou nepřetržitě k dispozici na telefonních číslech 241 484 149 či 777 715 215, a jsou připraveni s tebou řešit jakoukoliv tvoji starost. Máme i specializované číslo pro problematiku – rizik kyberprostoru, a to: 778 510 510. Linka důvěry je Ti k dispozici nonstop (neustále).

Taky se nám můžeš ozvat prostřednictvím e-mailu (e-mail: problem@ditekrize.cz), SKYPE a chatu  (sms-zprávy nepřijímáme). Všechny kontakty jsou zde