Agáta

Jmenuji se Agáta. Chodím do „krizáče“, protože se mi stalo něco fakt zlýho. Nechci o tom mluvit…

Máma často brečí, že mi nepomohla, že si ničeho nevšimla. Je kvůli mně smutná, včera jsem slyšela, jak zase pláče….

Už jsem byla na sociálce i na policajtech. V krizovém centru mi řekli, co mě čeká na policii a jak to všechno bude dál. Psycholožka z krizáče šla se mnou. Byla jsem ráda, že tam někoho svýho mám. Máma by to nedala.

Psycholožka mi pomáhá už jen tím, že mě poslouchá. Mám pocit, že jí můžu říct všechno. I to, co bych nikomu jinýmu asi neřekla….

Příběh Agáty i obrázek je pouze ilustrační. Ale každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy si neví rady nebo prožívá něco, s čím by se rád někomu svěřil…Může se však stydět o tom někomu říct či mít obavy z reakce okolí, někdy nemusí být snadné najít ta pravá slova či někoho, kdo by ho vyslechl…Ať už to máte tak či onak a zabrousili jste na naše stránky kvůli sobě či někomu jinému, můžete se na nás obrátit. Na Lince důvěry Dětského krizového centra si můžete promluvit s někým, kdo vám bude naslouchat a pomůže vám s hledáním možného řešení.

S čím se na nás můžete obrátit?

Děti i dospělí nás kontaktují s různými příběhy a zkušenostmi. Někdy napíší krátký dotaz, někdy zavolají a můžeme si s nimi o tom, co prožívají, popovídat. Je pro nás důležité pozorně vyslechnout to, co volající zažívá, porozumět tomu, co se v jeho situaci děje a jak se cítí. Pokud přemýšlíš, zda zavolat na Linku důvěry nebo jsi zvědavý, s čím se na nás lidé obrací, můžeš se podívat na další příběhy.

Tento příběh je fiktivní a neodhaluje osobní informace žádného z klientů. Příběh je inspirovaný reálnými chaty na Lince důvěry Dětského krizového centra.

Autorka článku je konzultantka Linky důvěry.

Nemusíš se bát, příběhy jsou modelové. Skutečné příběhy volajících jsou u nás v bezpečí a nezveřejňujeme je.

Jsme k dispozici na non-stop Lince důvěry nebo v ambulanci, kontakty jsou zde.