Malé děti – Velká práva

Úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989. Od té doby ji s výjimkou USA ratifikovaly všechny státy světa a stala se tak nejrozšířenější smlouvou deklarující lidská práva v celé historii.

 Každé dítě má právo na ochranu a bezpečí, na svůj názor, na vzdělání, být v kontaktu s celou svojí rodinou, dostat lékařskou péči… Proto vznikla Úmluva o právech dítěte, která prosazuje rovné příležitosti pro všechny děti bez ohledu na to, kde žijí.

Česká republika implementovala Úmluvu o právech dítěte do svého právního řádu v roce 1991 na základě zákona č. 3/1993 Sb. Ratifikací Úmluvy o právech dítěte přijala povinnost zařadit ji do svých legislativních norem a dbát na dodržování zásad uvedených v Úmluvě. Zároveň se zavázala, že každých pět let podá podrobnou zprávu Výboru OSN pro práva dětí o stavu dětské populace a naplňování dětských práv. „Je zarážející, že ač opakovaně Výbor doporučuje ČR ustanovení nezávislého dětského ombudsmana, ČR nadále chybí nezávislý orgán prosazující práva dětí a  monitorující realizaci Úmluvy. Pracovníci Dětského krizového centra dlouhodobě chrání a prosazují práva svých dětských klientů. Nadále je však zjevné, že dětská práva v ČR zůstávají nejednou na okraji pozornosti zúčastněných subjektů.“ reaguje Veronika Andrtová, zástupkyně ředitelky DKC.

Za 30 let od přijetí Úmluvy se situace v oblasti ochrany dětských práv změnila. Výrazně jsme posunuli v ochraně dětí: děti neposíláme do válečných konfliktů, dítě není majetkem rodiny, neexistuje zde dětská práce. V rámci  Dětského krizového centra se zdá být na ústupu závažné   fyzické násilí. Přesto i v České republice každoročně některé z dětí, zejména v tom neútlejším věku,  fyzický útok pečující osoby nepřežije.  V otázkách ochrany práv a oprávněných zájmů toho dětem ještě mnoho dlužíme.