 |
Jedná se nejen o vědomé tělesné ubližování
dítěti, ale také nezabránění takovému zacházení s dítětem. Představuje
vlastně všechny nepřiměřené akty násilí na dítěti. Zahrnuje vedle
hrubého útoku na dítě, jehož důsledkem je tělesné zranění, trvalé
poškození dítěte nebo dokonce úmrtí dítěte, také pravidelně užívané
tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. |
 |
FORMY
|
 |
 |
nepřiměřené bití rukou (pohlavky, facky)
či různými nástroji (vařečka, řemen) |
 |
kopání do dítěte, údery
pěstí (má často za následek poranění vnitřních orgánů) |
 |
popáleniny (např. cigaretou),
opaření horkou vodou |
 |
bodné rány (často nůžkami)
|
 |
vytrhávání vlasů, nepřiměřené
tahání za ušní boltce – způsobující trhliny |
 |
odmrštění, odhození dítěte
|
 |
škrcení, dušení |
| |
 |
svazování, připoutání
|
 |
silné třesení, zejména
s malým dítětem |
 |
odnímání spánku, potravy |
 |
Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad
na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení
či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické
týrání v podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie
syndromu CAN – fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování,
navíc se může vyskytovat samo o sobě. |
 |
FORMY
|
 |
 |
časté nadávky, ponižování, zesměšňování,
opovrhování |
 |
výhrůžky, cílené vyvolávání
strachu u dítěte |
 |
odmítání dítěte, citová
deprivace, citové vydírání (př. “Když se nebudeš učit, utrápíš
mě”, “Když budeš zlobit, zabije mě to”) |
 |
permanentní srovnávání
s úspěšnějším sourozencem |
 |
nepřiměřené zatěžování
dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence |
 |
požadavek nereálných výkonů
– ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj) |
 |
násilná izolace, nepřiměřené
oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob |
 |
Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické
týrání v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou
situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené
zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem. Tato problematika zahrnuje
především: |
 |
 |
zatahování dítěte do konfliktů mezi
rodiči, zneužívání dítěte jako “svědka” (“To on mě přeci napadl”,
“Ona si začala”) |
 |
získávání dítěte na svou
stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči |
 |
bránění ve styku dítěte
s druhým rodičem |
 |
nepřipravení dítěte žádoucím
způsobem na styk s druhým rodičem |
 |
 |
Každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování,
které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele.
Dítě je zákonem plně chráněno před sexuálními kontakty v jakékoliv
formě až do svých 15ti let. Věková hranice není stanovena tam,
kde je zneužíváno závislosti jedné osoby na druhé.
Sexuální zneužívání zahrnuje všechny formy chování se sexuálním
podtextem, tedy i ty, kdy dítě na první pohled nestrádá – dítě
může některé formy sexuálního zneužívání prožívat jako relativně
tělesně příjemné, ale i tehdy má sexuální zneužívání závažný negativní
dopad na další psychický vývoj dítěte! Zneuživatelem může být
v podstatě kdokoliv, avšak mnohem častěji to bývá osoba, kterou
dítě dobře zná – osoba příbuzná či rodině dobře známá, méně často
pak osoba zcela neznámá, cizí. Zneuživatel může působit na okolí
dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít
dobré vystupování na veřejnosti. |
 |
FORMY
|
 |
bezkontaktní sexuální zneužívání: |
 |
 |
obnažování se před dítětem, masturbace
před dítětem, setkání s exhibicionistou |
 |
pozorování nahého dítěte
za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení |
 |
vystavení dítěte sledování
pornočasopisů, pornofilmů |
 |
přinucení dítěte sledovat
soulož |
 |
kontaktní sexuální zneužívání: |
 |
 |
osahávání či líbání dítěte na intimních
místech, laskání prsou, genitálií |
 |
nucení dítěte, aby manipulovalo
pohlavními orgány svými či zneuživatele |
 |
orální, anální sex |
 |
sexuální styk / včetně
znásilnění / |
 |
komerční sexuální zneužívání: |
 |
 |
zneužití dítěte k dětské pornografii |
 |
zneužití dítěte k dětské
prostituci |
 |
Znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu
na vývoji dítěte , a to v oblasti tělesné i duševní. |
 |
FORMY
|
 |
tělesné zanedbávání = neuspokojování tělesných
potřeb dítěte |
 |
 |
nedostatek přiměřeného jídla, pití,
přístřeší, oblečení |
 |
nedostatečná lékařská
péče, zanedbávání prevence (př. povinného - očkování) |
 |
citové zanedbávání = neuspokojování citových
potřeb dítěte, nedostatek náklonnosti, lásky |
 |
zanedbávání výchovy a vzdělání = neustálá
neodůvodněná absence ve škole, nepřiměřená dětská práce bránící
naplňování vzdělávání |
 |
zanedbávání dozoru = ponechání zejména malých
dětí bez adekvátního dohledu |
 |
Agrese (fyzická i verbální) vůči jedinci slabšímu fyzicky nebo
v závislém postavení. |
 |
FORMY
|
 |
 |
ponižování, zesměšňování nepřiměřenými
či nesplnitelnými úkoly |
 |
vynucování “poslušnosti”
|
 |
přinucení vykonávat práci
za “silnějšího” |
 |
vydírání, vyžadování finančních
či jiných materiálních služeb |
 |
Je týrání dítěte tím systémem, který původně vznikl na ochranu
dítěte |
 |
FORMY
|
 |
 |
opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření
(zdravotnické instituce) |
 |
ponižování, přetěžování,
neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské) |
 |
zanedbávání či špatná
péče v kolektivních zařízeních ( jesle, MŠ, ZŠ, dětské domovy)
|
 |
rozhodování o osudu dítěte
bez dostatečné objektivní informovanosti o situaci, oddělení dítěte
od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné (OPD, soudy) |
| |
 |
nadbytečné přetěžování
či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním
systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) |
 |
Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži
v průběhu vyšetřování pro syndrom CAN = dítě jako oběť trestného
činu se stává ještě obětí vyšetřování |
 |
FORMY
|
 |
 |
opakované výpovědi |
 |
nedůvěra v to,co dítě
říká |
 |
obviňování dítěte (“a
ty jsi ho svedla”) přenášení zodpovědnosti na dítě |
 |
odebrání dítěte z rodiny
|
 |
Vymýšlení či zveličování příznaků somatického či duševního onemocnění
nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení
v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti.
Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělá
osoba má pak v takovém případě nějaké výhody (např. pobírá dávky
, okolí ho lituje…). |
|